Úvod > Transplantace
 

Authorize the processing of personal data
Edit email address
Invalid email
Email Sent
Authorize the processing of personal data

TRANSPLANTACE SOLIDNÍCH ORGANŮ (SOT)

 

V případě, že základní orgán selhává a ztratí schopnost vykonávat svou fyziologickou funkci, poskytuje transplantace často jedinou naději na přežití a zlepšení kvality života pacienta.

Ledviny pokrývají různé fyziologické funkce, od filtrování krve po odstranění odpadních produktů až po udržení rovnováhy elektrolytů a regulaci produkce červených krvinek prostřednictvím hormonálního erytropoetinu. Závažnost poškození ledvin se obvykle hodnotí laboratorní analýzou, a klasifikuje se od mírného (stupeň 1-2) po konečné onemocnění (stupeň 5). U konečného onemocnění jsou dva možné terapeutické přístupy - dialýza nebo transplantace. Dialýza je paliativní ošetření, kdy externí filtr nahrazuje filtrační funkci ledvin. Ačkoli je to metoda efektivní, ve většině případů vyžaduje tento přístup pravidelné návštěvy v nemocnici.  V případě transplantace se chirurgickým postupem přidá nová a funkční ledvina (štěp), aby se obnovila primární filtrační funkce.

U pacientů se selháním jater je situace mnohem složitější. Fungující játra jsou absolutně nezbytná pro přežití a v současné době neexistuje odpovídající paliativní terapie, jako je dialýza u pacientů se závažným poškozením ledvin. Jediným terapeutickým přístupem je tedy transplantace. Na rozdíl od transplantace ledvin jsou původní játra odstraněna během chirurgického zákroku a poté nahrazena novým dárcovským orgánem.

 

 Imunosupresivní léčba

Existují dva velmi omezující faktory pro transplantace. Jsou jimi jednak dostupnost orgánů, která zůstává podstatně nižší než je počet pacientů čekajících na transplantaci, ale také biologická a imunologická kompatibilita mezi dárcovským štěpem a příjemcem transplantovaného orgánu. Imunitní systém fyziologicky chrání tělo před vnějšími patogeny tím, že rozpoznává, co je tělu vlastní (self) od toho, co není (non-self). Ačkoli imunitní reakce organismu jsou rozhodující při obraně zdravého jedince, u transplantovaného pacienta, který dostává štěp od dárce (tedy striktně řečeno, není vlastní), má tento mechanismus za následek, že imunitní systém rozpoznává a útočí na transplantovaný orgán (odmítnutí). U transplantovaných pacientů je tedy nutné dostatečně snížit reaktivitu imunitního systému, aby nedošlo k odmítnutí stěpu. Standardní léčbou prevence odmítnutí transplantovaných orgánů je v současnosti trojkombinace imunosupresivních léků, přičemž hlavním pilířem této kombinace léčiv je takrolimus.

 

Envarsus®